Blog

18.11.2017  Odpuštění a milosrdenství

Obvykle nejsem moc velká fanynka zamořování světa svými myšlenkovými polotovary, ale energie dnešního dne mě k tomuto článku přímo dotlačily.

 Za jiných okolností bych hleděla tyto silné energie využít a uspořádala seminář práce se stínem. Ale po čase těžkých zkoušek se do naší rodiny chystají přijít dvě nové duše. Porod může přijít už kdykoli. (Doufám, že ne dnes, to by byl opravdu těžký životní úkol). A stát se babičkou dvojčat je zodpovědná úloha, takže si na delší dobu neplánuji žádné závazky. Přesto cítím, že by potenciál dnešního dne neměl zůstat nepovšimnut, tak alespoň touto formou:  

  18.11.2017 se setkává několik významných vlivů, které mimořádně posilují plutonskou energii.

 Slunce ve Štíru, Luna ve Štíru v novu (konjunkce), Venuše ve Štíru a navrch budeme mít od října celý rok ve Štíru také Jupiter. Planeta Pluto vládne znamení Štíra. Pro Pluto není žádná temnota dost temná, žádný stín dost ve stínu. Nese smrt, očistu a znovuzrození, hlubokou transformaci. Pracuje s tématem moci a bezmoci, ovládáním a vzdáním se. Aktivuje nejhlubší strachy a úzkosti, jde nekompromisně až na dřeň.

 K tomu ještě přistupuje složené číslo 18, snad nejkomlikovanější číslo vůbec, vyjadřující těžký konflikt hmoty a ducha.

Z toho je jasné, že dnes je zcela mimořádně vhodný den pro práci s vlastními stíny nebo chcete-li démony. Prostě s těmi částmi nás samých, které nechceme nebo nemůžeme vidět, se kterými se opravdu nechceme potkat, které jsou v našich očích odporné. Přesto v nás někde existují a čím více je popíráme, tím větší sílu jim dáváme a tím více nás obtěžují.

 Pro práci se stínem je důležité přijmout princip zrcadlení. Absolutně a beze zbytku vše, co je v naší zevní realitě, je zrcadlením toho, co je u nás vevnitř. Nepřiznané a potlačené stíny přitahují svou energií podobné v zevní realitě. Například když potlačuji svou agresivitu a tvářím se svatě, zcela určitě se v mé zevní realitě budu setkávat s agresory, přímými nebo skrytými. Stín prostě potřebuje být zviditelněn. Čím větší "negativní" emoce ve mně někdo nebo něco vyvolává, tím významnější a potlačenější stín.

 Ze začátku je jistě šokující, že je ve mně něco, co přitáhlo do mé reality např. souseda opilce, který mlátí svou ženu a který se mi opravdu hnusí. I tento opilec je tedy ve mně. To snad ne!!!  Ale časem zjistíme, že je to vlastně moc dobrá zpráva. Souseda opilce nemůžu a ani nemám právo změnit, ale můžu změnit sebe. Soused opilec mně vlastně přináší pochodeň poznání. Kde já mám své závislosti? Asi jsou více skryté než u souseda, ale nějaké tam být musí. Jak destruují můj život a možná i život v mém okolí? Atd, atd. Je to vlastně úplně prosté. Vyžaduje to jen trochu ochoty věnovat si čas, pozornost a být k sobě brutálně upřímná. Někdy nemůžeme na žádnou souvislost při vší snaze přijít a potom je dobré, obrátit se na někoho, kdo nás dobře zná a jhož úsudku věříme nebo vyhledat odborníka.

Zvědomování a příjímání stínů tak, aby přestaly být stíny a byly ve světle vědomí, je práce psychologická. Ale celá věc má ještě spirituální rozměr. Jde o odpuštění a milosrdenství nebo, jestli je to pro někoho moc archaické, hojení bezpodmínečnou láskou. To, co se v křesťanství nazývá boží milosrdenství, je podle mého naprostá podstata Ježíšova poselství. Zatímco před tím platilo oko za oko, zub za zub, nebo karmická příčina a následek, Ježíš svým životem na Zemi posílil v morfologickém poli lidstva energii soucitu a odpuštění a tím otevřel mnohem většímu počtu lidí možnost "vystoupení" z karmy. Dříve byla samozřejmě tato cesta také známá, ale omezovala se na malý okruh vybraných lidí. (Budhističní mniši apod.).

"A, odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům" je poněkud neohrabaný překlad jedné z vět modlitby Otčenáš. Neil Douglas-Klotz, který se zabýval studiem původního aramejského textu modlitby, navrhuje tyto možnosti překladu: "Uvolni lana chyb, které nás svazují, jakož i my pouštíme z rukou vlákna, kterými držíme viny ostatních". Nebo: "Vymaž vnitřní stopy našich selhání, jakož i my ze svých srdcí vymazáváme chyby ostatních". Nebo moje nejoblíbenější verze: "Jako kompost zužitkuj námi kradené vnitřní ovoce, jako my nezazlíváme druhým, co vzali v cizí zahradě".Tyto překlady jsou asi blíže originálu, ale esence zůstává stále stejná. Prostě, když prosím za odpuštění, musím sama odpustit. Když chci čerpat z boží bezpodmínečné lásky, musí být alespoň trochu lásky a soucitu i ve mně. Toužím-li po vystoupení z karmy a definitivním vyhojení nějakého problému, musím pustit všechna lana, která mě poutají s karmou ostatních.

Proto, když chceme se svými démony pracovat opravdu do hloubky, a dnešní den po tom volá, je dobré pracovat i ve spirituální rovině.

Celý proces by mohl na případu se sousedem opilcem vypadat asi takto:

• Hnusí se mi soused opilec. Je to tedy můj stín, jinak by nebyl v mé ralitě. Hmmmm, to je zajímavé......Jaké poselství mi nese? Asi o mém démonu závislostí. Jak se tento démon u mě projevuje? Jak vypadá? Jaké bych mu dala jméno? Možná mi nakonec přináší i něco pro mě podstatného. Co po mně vlastně chce? Co ode mně potřebuje? ( Stín většinou potřebuje pozornost a uznání. Když mu je poskytneme, strácí svou démonickou moc).
• Hmmm, taky mám nějaké závislosti, i když ne tak strašné, jako soused. Ale co když jsem měla v jiném čase a prostoru zrovna takovou závislost? Co když jsem někdy byla opilcem, který terorizuje své okolí? Dopřeju si trochu klidu, prodýchám se a v duchu si zavolám všechny duše, které jsem kdy v celém karmickém kole mých životů terorizovala skrze své závislosti. Možná jich bude pár a možná celý strahovský stadion. Všem se z hloubi srdce omluvím a poprosím za odpuštění. Dám si čas. Pak to obrátím. Zavolám si všechny duše, které kdy terorizovaly mě a prostě jim odpustím. Odpuštění neznamená, že s jejich činy souhlasím nebo že tím anuluji jejich zodpovědnost. Dělám to hlavně kvůli sobě, abych už nebyla z nikým svázána. Dám si čas. Třeba to na poprvéhned nejde. Dobrá, zkusím to několikrát. Pokud opravdu z hloubi srdce odpustím, mé tělo cítí úlevu a mohu přikročit k motlitbě:
• Bože, Bohyně, Dobrý Vesmíre, .........(myslím, že spirituální koncept, který máme, není tak podstatný), naplň mě svou bezpodmínečnou láskou, vyhoj vše, co bylo v mém systému svázáno s tématem závislostí, odstraň jednou pro vždy kořeny těchto problémů. Srovnej všecny deformity mého systému, ať se toto téma už nemusí vracet. Ne má, ale tvá vůle se staň.
• Pak si představím, že bezpodmínečná láska protéká celým mým systémem, naplňuje každou mou buňku. A prostě se tomuto procesu s důvěrou otevřu.

A je to

Přeji všem krásný a podnětný den

 

 

 

 

 

19.4. 2019,  Velký pátek

    Pět základních lidských potřeb a modlitba Otčenáš

Modlitbu Otčenáš předal podle tradice učedníkům sám Ježíš. Stala se základní modlitbou a přetrvala věky. Proč? Co to na ní je?

Odpovědí je zřejmě mnoho.

Aramejština, jazyk, kterým mluvil Ježíš, byl založen na úplně jiných principech, než jsme zvyklí. Naše moderní jazyky jsou výrazivem pro racionální rovinu. Jsou jasně strukturované, logické, lineární. Myšlení lidí ve starověku bylo více symbolické  a tomu odpovídal i jazyk. Podobně jako třeba sanskrt i aramejština pracovala už na základě zvukomalby, frekvence zvuku. Každé slovo mělo různé významy pro rovinu reálnou, duševní i duchovní. Takže při překladu do lineárního jazyka se i při nejlepší vůli mnoho významů ztratí.

Nabízím jeden z mnoha možných pohledů, který vychází z mé dlouholeté terapeutické i osobní zkušenosti s naplňováním potřeb i s modlitbou.  

 

Otče náš, jež jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé.

Tyto verše se týkají Boha. Jejich nejrůznější způsoby chápání jsou také moc důležité a podnětné, ale mně zajímají hlavně následující verše, které se týkají člověka.

 

  To, co ve skutečnosti všichni v životě hledáme (byť někdy trochu bizarními způsoby), je  BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA.

  Když přicházíme na svět, jsme ještě v plném spojení s prostory, odkud jsme přišli a kde vládne bezpodmínečná láska. Po narození zcela samozřejmě očekáváme, že tato zkušenost bude pokračovat i na Zemi a že budeme bezpodmínečnou láskou zahrnuti. Naši rodiče však nejsou skrze svá zranění bezpodmínečné lásky schopni a brzy okusíme, že jejich láska má určité podmínky a limity.

  Základní potřebu bezpodmínečné lásky lze ještě blíže specifikovat do pěti důležitých oblastí.

 

  Jako děti potřebujeme zažít, že jsme očekáváni, vítáni, že máme v rodině své MÍSTO. Potřebujeme zažít bezpodmínečné přijetí. Pokud není tato potřeba naplněna, cítíme se nepřijatí, máme pocit cizince nejen ve vlastní rodině, ale i mezi lidmi vůbec, nevíme si rady s existencí v hmotném světě. Jako obranu používáme rozpojení duše a těla, „ulítáváme“ mimo realitu hmoty.

Buď vůle Tvá jako v Nebi tak i na Zemi. Bůh je tedy stejně tak v nebi i na zemi. To znamená, že má existence ve hmotě není omyl, ale Boží záměr. Mohlo by to znít třeba i tak: Bože, dej mi důvěru ve smysl existence zde na zemi.

 

  Pochopitelně potřebujeme VÝŽIVU. V naší kultuře nejde tolik o výživu hmotnou, jako spíše o emocionální sycení. Potřebujeme zažít, že za všech okolností budou naplněny naše hmotné i citové potřeby, že energie bude vždy proudit směrem od rodiče k dítěti. Pokud není tato potřeba naplněna, cítíme se slabí, s nedostatkem energie, s nedůvěrou ve vlastní síly a schopnosti. Různými strategiemi se snažíme získat energii od ostatních.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Tak třeba: Bože, pomoz mi odstranit má přesvědčení o nedostatku a naplň mě od hlavy až po paty bezpodmínečnou láskou, abych byl nasycen.

 

  Dále potřebujeme zažívat pocit BEZPEČÍ. Rodina má vytvářet ochranný kruh, uvnitř kterého je absolutní bezpečí. Pokud ti, kteří nás mají chránit selhávají nebo jsou dokonce sami agresory, cítíme se ohrožení a ponížení. Musíme se proto udělat předčasně velkými a silnými. Jako obranu používáme kontrolu a řízení ostatních.

Odpust nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Tento verš bychom mohli přeložit i takto: Bože, dej mi dost sil a jistoty, abych mohl vystoupit z mocenských her a nemusel vždy být vítězem. Dej mi poznat sílu odpuštění.

 

  Potřebujeme také přijít do zkušenosti s HRANICEMI. Milující rodiče zprostředkovávají svým dětem pravidla a řád a zároveň respektují jejich hranice. Potřebujeme zažít, že nám rodiče stanovují hranice s láskou a respektem. Pokud jsou porušovány naše hranice, nevyznáme se v hranicích ostatních lidí ani ve svých. Bereme na sebe odpovědnost a břemena ostatních lidí. Necháme si porušovat své hranice a také nevědomky porušujeme hranice ostatních. Strategie je neřešit, vydržet, stát se stabilní, aby se mnou nemohl nikdo manipulovat.

Neuveď nás v pokušení a zbav nás od zlého. U tohoto verše uznává i katolická církev, že překlad je špatný. Proč by nás Bůh uváděl v pokušení? Přesnější překlad by asi byl Proveď nás pokušením…  Co je pokušení? Přestupování hranic. Takže by to mohlo znít i třeba takhle: Bože, dej mi jasnost, abych zřetelně vnímal své hranice i hranice ostatních. Nauč mě je respektovat, abych se mohl otevřít důvěře v přirozený tok života a stal se svobodným.

 

  Láska rodičů se projevuje také v PODPOŘE. Potřebujeme pocítit, že rodiče za námi za všech okolností stojí, věří v nás, podporují a rozvíjejí naši skutečnou jedinečnost a nikoli své vlastní nenaplněné touhy a ambice. Pokud není tato potřeba naplněna, cítíme se vnitřně nejistí. Pro kompenzaci tohoto pocitu se snažíme být vždy perfektní, dokonalí, krásní, podáváme skvělé výkony.....

Neboť Tvé je Království i moc a sláva navěky. Amen. Tedy, jen Bůh je absolutně celistvý a dokonalý, ne já. Takže třeba tak: Bože, dej mi pocítit, že jsem milován a tak, jak jsem, jsem úplně v pořádku.

 

  Někdo z nás zažije velký deficit v jedné z těchto oblastí, jinému chybí od každého trochu, ale nikdo z nás není zcela saturován. Jednoduše proto, že naši rodiče také nejsou dosyceni a nemohou nám dát, co nemají. Mnohdy se snažíme o naplnění nefunkčními způsoby. Např.*cítíme-li se ponížení, můžeme to řešit usilováním o moc a peníze, aby nám dodaly na síle a vážnosti. Domníváme se, že až jich budeme mít dost, budeme se konečně cítit dobře. Nebo*cítíme-li se slabí a neschopní, budeme hledat silného partnera, od kterého budeme očekávat, že za nás vše vyřeší, atd, atd. Všechny tyto strategie nevedou k cíli, protože vycházejí z iluze, že naše nenaplněné dětské potřeby budou naplněny někým nebo něčím zvnějšku.

  Jediná fungující cesta vede přes pochopení těchto principů a hledání způsobů, jak naplnit sám sebe.  Velkou podporou v tomto procesu může být také modlitba, jako prosba o naplnění bezpodmínečnou Boží láskou.

Pokud dokážeme spojit oba tyto způsoby, to znamená vnitřní práce na sobě i otevření se bezpodmínečné lásce, která přichází od ideálního rodiče, Boha, Bohyně, Vesmíru……..  ( Koncept, který máme o spirituální rovině naší existence není podle mého zas až tak podstatný), pak máme vyhráno. Máme k dispozici mocné nástroje, jak do hloubky transformovat svůj život, vystoupit z obranných strategií a stát se tím, kým doopravdy jsme a tím, koho Bůh zamýšlel tady a teď mít.